Dundáček popáté Hráčem roku, navzdory závěru Czech Bowlu

Galavečer amerického fotbalu a cheerleadingu nabídl vyhlášení vítězů individuálních cen za rok 2016. V nejprestižnější kategorii Hráč roku zvítězil opět Jan Dundáček. Do Síně slávy ČAAF byli zvoleni Jan Štaidl a Jiří Šimkovič. Dvě trofeje putují do Pardubic, po jedné získali kromě Black Panthers také Bulldogs, Lions a Steelers.

Hráč roku

Pro koho bylo možné hlasovat: Všichni hráči a hráčky bez ohledu na věk oprávněni nastoupit za českou reprezentaci působící v Evropě. V potaz mohly být brány výkony v českých soutěžích, zahraničních soutěžích i reprezentaci.
Pro koho nebylo možné hlasovat: Cizinci a Češi hrající mimo Evropu.
Jak se hlasovalo: Každý hlasující vybral pět hráčů a dal jim 5 (svému vítězi), 4, 3, 2, resp. 1 bod.

1. Jan Dundáček (Prague Black Panthers), 63 bodů

Před letošní anketou měl Dundáček na kontě již čtyři prvenství v této kategorii, a to v šesti ročnících. Skvělou bilanci se mu podařilo vylepšit. Přestože nebyl tak horkým favoritem, jako v předcházejících ročnících, stále byl v očích hlasujících nejlepší. V roce 2016 se probojoval k titulu Hráče roku ryze z pozice quarterbacka. V rakouské lize sice stále nastupoval na pozici receivera, ale na dominantní spolupráci s Caballerem navázat nedokázal. Navíc i jeho zužovala zranění.

Dundáček dovedl Black Panthers z pozice quarterbacka do Czech Bowlu. Spojení český quarterback a vítězství v nejvyšší lize je poměrně silný argument pro Dundáčkovo obhájení trofeje pro Hráče roku. V konkurenci Silvy, McDonalda nebo Webstera je to stále obdivuhodné. Dundáček má limity především v passové hře, což se naplno projevilo jak v Czech Bowlu, tak v národním týmu v Anglii. I přesto označení nejlepšího českého quarterbacka hájí s přehledem. A jelikož Black Panthers neprošli základní částí tak hladce jako obvykle, byla urputná hra reprezentačního quarterbacka o to důležitější.

Samotný Czech Bowl se Dundáčkovi nevydařil. To, že útok Black Panthers neskóroval v celém zápase, by mu asi lidé odpustili a rychle zapomněli. Závěrečná akce, při které vypomáhal v obraně při tzv. Hail mary, se proslavila i v samotné NFL. Jedna obrovská hrubka zanechala špatný dojem, ale stejně jako jedna vlaštovka nedělá jaro, tak jedna chyba nedělá sezónu. Funguje to i opačně. Jedna zázračná akce vás do nominace nedostane. Zatímco v minulosti nikdo nemohl pochybovat o triumfu v Hráči roku, tento rok má poněkud odlišný nádech.

2. Jan Kabát, Prague Black Panthers, 37 bodů

Kabátovi se Czech Bowl narozdíl od Dundáčka vydařil. A jak. Tak dominantní výkon se často nevidí, navíc na největší fotbalové scéně u nás. Po právu si Kabát převzal trofej pro MVP Czech Bowlu. Jeho jediný touchdown Black Panthers znamenal nejen vyrovnání v zápase, ale dodal týmu obrovskou energii. Jestli lze o nějaké akci říct, že změnila momentum hry, pak to byl „pick six“ Kabáta. Reprezentační cornerback ale nezůstal u jedné akce. V závěru zápasu, kdy se Lions nadechovali k poslednímu (lépe řečeno předposlednímu) tlaku, zachytil na goalline druhý interception.

Kabát si ale nezasloužil druhé místo v anketě pouze finálovým zápasem. Stabilní výkony předváděl v secondary mistra po celou sezónu. I přes dobré výkony v dresu Black Panthers a reprezentace měl Kabát na Dundáčka stále výraznou ztrátu v hlasování.

3. Karel Augusta, Prague Black Panthers, 36 bodů

Loni druhý, letos třetí. Pouze o jeden bod za druhým Kabátem. Jesti ve fotbale existuje nějaká jistota, pak ta, že Augusta bude mít spoustu tacklů. Augusta patří pravidelně mezi nejlepší tacklery v rakouské lize. K většímu počtu hlasů v anketě mu možná chybí více „highlightových“ akcí. Kvalitu pak Augusta prokázal v českém týmu, kdy běhová obrana patřila k opoře nároďáku.

4. Lukáš Růžek, Prague Lions, 34 bodů

Růžkovi „highlightové“ akce rozhodně nechybí. Stačí si pustit jeho touchdown v Czech Bowlu nebo v reprezentačním zápase s Anglii. Růžek se musel v útoku dělit o yardy a touchdowny s více než dominantní passovou hrou v čele se Silvou. Týmového ducha ukázal reprezentační running back v zápase Champions League v Dánsku, kdy zaskočil za zraněného Silvu na postu quarterbacka.

5. Petr Plaček, Pardubice Stallions, 20 bodů

Útočná zbraň Pardubic řádila, kde se dalo. Running back, slot receiver, kickoff retruner. I díky variabilitě skončil na čtvrtém místě v celkových získaných yardech. Dlouho vévodil statistice running backů, dokud do týmu nepřišel Andrecus Lindley a Plaček začal rotovat po všech pozicích.
Hrac roku

Offensive MVP ČLAF

Pro koho bylo možné hlasovat: Všichni hráči bez ohledu na státní příslušnost hrající ČLAF. V potaz mohly být brány pouze výkony v české lize, nikoliv v zahraničních soutežích nebo reprezentaci. S ohledem na pojmenování kategorie šlo samozřejmě o útočné pozice.
Jak se hlasovalo: Každý hlasující vybral dva hráče a dal jim 2 (svému vítězi), 1 bod.

1. JaVontae Hence, Trnava Bulldogs, 26 bodů

Často lídři svých týmů prokáží, jak platnými hráči jsou pro svůj tým až v momentě, kdy nejsou na na hřišti. Jako například JaVontae Hence v zápase v Ostravě. Bulldogs vyrazili do Ostravy s cílem šetřit se na důležitý zápas se Stallions. Šetřící se Hence jen sledoval, jak jeho tým prohrává v poločase 18:0 s posledním týmem tabulky. Do druhého poločasu Hence nastoupil a hned první dotyk s míčem proměnil v touchdown.

Rok 2016 nabídl spoustu skvělých útočných hráčů, ale Hence od začátku hrál na jiné úrovni. Také proto dosáhl na cenu Offensive MVP ČLAF s pohodlným náskokem před druhým Silvou.

2. Matthew Silva, Prague Lions, 19 bodů

Statistiky, které nasázel quarterback Matt Silva, se budou poměrně ztěží překonávat. Silva od prvního zápasu nasadil vysoké tempo v produktivitě a každý zápas si připsal hodně yardů i touchdownů. Silva odehrál většinu Czech Bowlu s limitujícím zraněním. Pokud by ve finále předvedl podobný výkon jako ze základní části, mohlo být všechno jinak jak pro Lions, tak pro Silvu v anketě Offensive MVP.

3. Erik Wall, Prague Lions, 8 bodů

Chemie mezi quarterbackem a receiverem je důležitá. Silva s Wallem byli na stejné vlně a sázeli jeden touchdown za druhým. Wall měl dokonce víc receiving touchdownů než Hence, a to je co říct. Dvacet jedna touchdownů v deseti zápasech se bude také těžko překonávat.
Offensive MVP

Defensive MVP ČLAF

Pro koho bylo možné hlasovat: Všichni hráči bez ohledu na státní příslušnost hrající Divizi I ČLAF. V potaz mohly být brány pouze výkony v české lize, nikoliv v zahraničních soutežích nebo reprezentaci. S ohledem na pojmenování kategorie šlo samozřejmě o obranné pozice.
Jak se hlasovalo: Každý hlasující vybral dva hráče a dal jim 2 (svému vítězi), 1 bod.

1. Kendral Ellison, Pardubice Stallions, 20 bodů

Bitvu Ellison versus Brooks o Defensive MVP vyhrál možná trochu překvapivě pardubický linebacker. Ellison z pozice linebackera dirigoval obranu Stallions, která byla nejlepší běhovou obranou v lize. Především přispěním Ellisona bojovali Stallions až do posledního kola o účast v Czech Bowlu. Zkušenosti z GFL proměnil Ellsion v nejvíce solo tacklů a tacklů pro ztrátu v lize.Tři interceptiony linebackera také stojí za povšimnutí.

2. James Brooks, Prague Lions, 14 bodů

Brooks hrál na univerzitě proti Stanfordu, za který v té době hrál současný quarterback Indianapolis Colts, Andrew Luck. Nabrané zkušenosti z nejvyšší divize NCAA byly na hřišti znát. Brookse si nešlo nešimnout. Často na něj útoky soupeře posílali i tři hráče a i tak si dokázal poradit. Defenzivní end si také párkrát zaskočil do útoku, kde z pozice tight enda chytil tři touchdowny.

3. Jan Kabát, Prague Black Panthers, 10 bodů

Aby se cornerback dostal do nominace Defensive MVP, to už musí být pořádný „shutdown corner“. A přesně tento popis sedí ke Kabátovi. Skvělé atletické dispozice, solidní tackling a pro defensivního backa výborné ruce. To dělá z Kabáta komplexního cornerbacka. Kabát sice skončil třetí v této kategorii, ale doma má trofej pro MVP Czech Bowlu.
Defensive MVP

Objev roku

Pro koho bylo možné hlasovat: Všichni hráči a hráčky bez ohledu na věk oprávnění nastoupit za českou reprezentaci působíci v Evropě. Definice objevu nebyla striktně stanovena. Nemuselo jít nezbytně nutně o úplného nováčka, limit počtu odehraných sezón stanoven nebyl a posouzení bylo pouze na hodnotitelích.
Jak se hlasovalo: Každý hlasující vybral dva hráče a dal jim 2 (svému vítězi), 1 bod.

1. Dominik Dvorský, Ostrava Steelers, 11 bodů

Devatenáctiletý running back Ostravy Steelers skončil v běhových statistikách na pátém místě v lize. Čekalo se, že ostravskému backfieldu bude vládnout Adam Synáček, ale zdá se, že budoucnost patří mladé naději, která prošla juniorským týmem Steelers. Průměr 7,3 yardů na jeden běh za celou sezónu je obdivuhodný. Dokáže Dvorský navázat na loňské výkony i letos?

2. Lukáš Česlík, Ostrava Steelers, 7 bodů

Z nováčka rovnou na pozici startera. Česlík zaujal především častým tacklingem, kdy skončil na 13. místě v celé lize. Ostrava tak ukázala, že i když výsledkově zaostávala, má ve svých řadách kvalitní a perspektivní hráče.

3. David Holub, Pardubice Stallions, 4 body

O třetí místo byl v této anketě veliký boj. O jeden bod odskočil pronásledovatelům David Holub. Ve své druhé sezóně se dokázal prosadit v útoku, kde se dělil o příděl míčů s Horáčkem, Wajtrem nebo Plačkem. I tak se umístil v top 10 mezi receivery.
Objev roku

Junior roku

Pro koho bylo možné hlasovat: Všichni hráči a hráčky ročníku 1997 a mladší (U19) oprávnění nastoupit za českou reprezentaci působíci v Evropě.
Pro koho nebylo možné hlasovat: Cizinci a Češi hrající mimo Evropu.
Jak se hlasovalo: Každý hlasující vybral dva hráče a dal jim 2 (svému vítězi), 1 bod. V kategorii Junior roku byl jiný pool hlasujících než v ostatních kategoriích – každý klub zastoupený v JL1 měl k dispozici dva hlasy, celkem tedy mohlo hlasovat (pouze) 8 osob. Zároveň nemohli hlasující dát na první místo hráče ze svého týmu.

1. Jan Dunovský, Pardubice Stallions, 7 bodů

I tři zápasy stačily Dunovskému k zisku titulu Junior roku. Ale nebyly to ledajaké zápasy. V prvních dvou zápasech si připsal pokaždé po čtyřech touchdownech. Dunovský zvládal získávat tvrdé krátké vzdálenosti i dlouhé „highlight“ touchdowny. Mezi jeho zářezy najdeme i 56, 65 a 80 yardové touchdowny. Vskutku raketový začátek kariéry pro running backa, který odehrál svoji první sezónu.

2. Marek Daník, Prague Black Panthers, 6 bodů

Daník toho odehrál v porovnání s Dunovském mnohem více. Zkušenosti sbíral nejen v seniorském týmu Black Panthers. Mladý linebacker byl i členem českého týmu na kvalifikačním turnaji v Anglii. Netřeba říkat, že byl nejmladším hráčem našeho výběru. V juniorském týmu dovedl svůj tým do Junior Bowlu.

3. Adam Salfický, Pardubice Stallions, 5 bodů

Kapitán juniorské obrany Stallions dovedl svůj tým do druhého Junior Bowlu v řadě. Tentokrát i s vítězným koncem. I díky Salfickému se podařilo pardubické obraně udržet Black Panthers ve juniorském finále na nule. Salfický byl v širší nominaci národního týmu, ale do Anglie se narozdíl od Daníka nepodíval.
Junior roku

Síň slávy

Jiří Šimkovič, Jan Štaidl

Šest členů má nově Síň slávy ČAAF. Za přínos pro americký fotbal u nás byli uvedeni Jiří Šimkovič a Jan Štaidl. Ty tak doplnili bratry Krejbichy, Martina Kociána a Zbyňka Zelinku. Jiří Šimkovič byl roce 1994 u zrodu amerického fotbalu v Ostravě. Byl u všech velkých úspěchů Steelers, včetně mistrovského titulu v roce 1997. V roce 2010 pomohl vrátit fotbal do Ostravy, tentokrát již z pozice trenéra. Šimkovič také oblékl dres české reprezantace na pozici defenzivního lajnmena. Jan Štaidl začal s americkým fotbalem v roce 1997 a o rok později slavil s Prague Lions mistrovský titul. Svými výkony se dostal do týmu GFL2, Franken Knights. Po ukončení aktivní kariéry převzal manažerskou pozici a do dnešní doby působí v Prague Lions.


〈 Autor: Radim Kroulík, zdroj: www.caaf.cz